středový obrázek

Aktuality

K zamyšlení - únor 2016

Otec Bartoloměj Pałys, jeden z mých spolužáků ze semináře, působí na poutním místě Božího milosrdenství v Tenango del Aire v Mexiku.

Jednou vyprávěl: „Máme tady v Mexiku takovou originální úctu k modle, které říkají „svatá smrt". Je to socha kostlivce, ke které se lidé modlí. Podle toho, za co prosí (za peníze, zdraví, lásku apod.), obléká se tato socha do pláště v odpovídající barvě: červené, žluté, modré apod. Velmi často se stává, že Mexičané umisťují vedle obrazu nebo sochy Pána Ježíše, Panny Marie a svatých (a třeba o Vánocích dokonce i vedle jesliček) také „koutek" pro svatou smrt. Do koutku staví sochu kostlivce, místo zdobí květinami, jablky, svíčkami. Jde z toho mráz po zádech. Sochu „svaté smrti" můžete potkat v mikrobusech, autech, taxících, veřejných prostorech, obchodech. V Mexiku je kolem 90 procent lidí pokřtěných, ale problém často spočívá v tom, že se katolická víra velmi silně mísí s magií, pověrami a tradičními obřady. Mnozí Mexičané věří, že „svatá smrt" je živá osoba, která může člověku pomoci šťastně a úspěšně přejít z tohoto světa do věčného štěstí. Dá to opravdu obrovskou práci oddělit v mentalitě zdejších lidí víru od pověry." 

V těchto dnech papež František cestuje do Mexika. V neděli 14. února Svatý otec zdůrazňoval: „Postní doba je časem pro uspořádání smyslů, otevření očí k mnoha nespravedlnostem, které bezprostředně atakují Boží sen a plán. Čas pro demaskování oněch tří velkých forem pokušení, které lámou a tříští obraz, který utvořil Bůh. Tři pokušení Krista... Tři pokušení křesťana, která se snaží zničit pravdu, ke které jsme byli povoláni. Tři pokušení, která usilují o degradaci a snaží se nás degradovat."

Papež jmenoval tato pokušení: na prvním místě bohatství, na druhém marnost a do třetice pýchu. Bohatství znamená opatřovat si chléb z potu druhých. Marnost je vyhrocené vyhledávání slávy, jež nepromíjí slávu druhých. Pýcha značí postoj nadřazenosti ve všem. Ona tři pokušení nás zavírají do kruhu ničení a hříchu.

Svatý otec se ptal: „Vyplatí se tedy položit si otázku: do jaké míry jsme si vědomi těchto pokušení sami u sebe? Do jaké míry jsme si zvykli na životní styl, který považuje bohatství, marnost a pýchu za zdroj a sílu života? Do jaké míry věříme tomu, že péče o druhého, naše starost a péče o chléb, dobré jméno a důstojnost druhých jsou zdrojem radosti a naděje?" Na konec své homilie Svatý otec připomněl: zvolili jsme Ježíše, nikoliv démona.

Drazí přátelé,

asi nikdo z nás nemá doma sochu kostlivce, kterou by uctíval a před kterou by pálil svíčky. Přesto by možná bylo dobré zamyslet se během postní doby, kterou prožíváme teď v rámci Svatého roku milosrdenství, nad tím, zda náhodou i v našem duchovním životě nedochází k „mísení" víry v Boha s vírou v démona a v hřích.

Jak je to možné? Jakým způsobem a v čem by se to mohlo projevit? Nemusí se to projevovat viditelně tím, že uděláme koutek pro „svatou smrt". Ale základní otázka zní: Nestavím náhodou svůj hřích a celou realitu zla a pokušení na stejnou úroveň jako Pána Boha?

Zlo, pokušení a hřích jsou reálné, nebezpečné a destruktivní. Není to ale Bůh. Bůh je nad zlem, nad hříchem, nad pokušením. Bůh je reálná, živá osoba!

Krásně nás povzbuzuje sv. Augustin: „Náš život nemůže být během této pozemské pouti bez pokušení; cesta kupředu totiž vede jen přes naše zkoušky a jenom ten, kdo byl podroben zkoušce, ví, co v něm je.

Vítězné koruny se dostane jen těm, kdo zvítězí, zvítězit však může jen ten, kdo podstoupí zápas, a k zápasu je třeba protivníka a zkoušek. Pán se rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa.

Tím tedy, že dopustil, aby ho ďábel pokoušel, přetvořil nás v sebe. Četli jsme v evangeliu, jak byl náš Pán Ježíš Kristus pokoušen na poušti od ďábla. Ďábel Krista pokoušel v plném slova smyslu. V Kristu jsi totiž byl pokoušen i ty. Jestliže jsme byli v něm pokoušeni, v něm také přemůžeme ďábla. Vidíš, že Kristus byl podroben zkoušce, a nevidíš, že zvítězil? Věz, že v něm jsi byl podroben zkoušce i ty, a věz, že v něm také vítězíš.

Kristus se ovšem nemusel dát od ďábla pokoušet. Kdyby však nebyl pokoušen, nebyl by ti dal příklad a poučení, že máš možnost v pokušení zvítězit."

Kristus nám dává vzor. Ve chvíli pokušení nediskutuje se satanem, nezlehčuje celou situaci, nevyjednává, ale utíká se k modlitbě. K Bohu se máme obracet v modlitbě, Bohu důvěřovat a od Boha očekávat spásu.

Sv. Faustyna v únoru 1938 píše ve svém Deníčku: „Dnes po svatém přijímání mi Ježíš dal znovu několik pokynů: První - nebojuj s pokušením sama, ale okamžitě je odhal zpovědníkovi a pak pokušení ztratí celou svou sílu; druhý - v těch zkouškách neztrácej pokoj, prožívej mou přítomnost, pros o pomoc mou Matku a svaté; třetí - buď si jistá, že já se na tebe dívám a podpírám tě; čtvrtý - neboj se ani duchovních bojů, ani žádného pokušení, neboť já tě podpírám, jen když ty budeš chtít bojovat, věz, že vítězství je vždy na tvé straně; pátý - věz, že statečným bojem mi vzdáváš velikou chválu a sobě hromadíš zásluhy, pokušení poskytuje příležitost prokázat mi věrnost." (Den. 1560)

Určitou „modlou", se kterou se někdy snažíme vyjednávat, nemusí být jenom pokušení, které přichází, ale také naše minulost a hříchy, které nás zatěžují.

I u toho platí: Bůh je větší než to, co je, a to, co bylo. Nesmíme stavět svou minulost a svůj hřích vedle Pána Boha. To by nás mohlo vést k rezignaci, pochybnostem a vzalo by nám to „duchovní vítr naděje z plachet".

Svatý rok milosrdenství nám připomíná: náš Otec je nejen milosrdný, ale také všemohoucí. Nejenom vždy touží nám odpustit, ale také vždy může odpustit.  

 

P. Wojciech Zubkowicz SAC

logo pěší pouť logo kniha milosrdenství

Aktuální číslo Apoštola

obálka časopisu

Puls

podpora pastorace

po najetí
©2009 pallotini.cz