Zpravodajské servery
přinesly zprávu, že švýcarské banky zveřejnily před
několika dny víjnily před několika dny
vice než 2600 majitelů tak zvaných „spících účtů", na kterých nebyla nejméně
60 let zaznamenaná žádná aktivita. Dědicové tak mají poslední možnost požádat o
majetek, než připadne státu. Na zmíněných účtech je kolem 44 milionů
švýcarských franků (1,1 miliardy korun).
Lze předpokládat, že mnozí
lidé, kteří tuto zprávu slyšeli nebo přečetli, si s povzdechem řekli: „To
by bylo krásné, kdyby se to týkalo mne."
A možná se hned zamysleli,
kolik peněz by tímto způsobem mohli získat a co všechno by si pořídili, kdyby
tyto peníze měli.
Možná, že se někdo také
podiví a zeptá, jak je to vůbec možné, že taková situace vznikne a že jde
o tak veliké bohatství.
Dědicové asi nevědí, že jim
bohatství patří, nebo se z nějakého důvodu nemohou ujmout toho, co
zdědili.
Nelze
asi předpokládat (bylo by to přece nepochopitelné), že nemají o dědictví
zájem a že se jim prostě nechce přihlásit se k tomu, co by mohlo jejich
život tak obohatit a usnadnit.
|
Nevíme, kolik lidí se ozve
a kolik využije tuto poslední možnost získat dědictví, než připadne státu.
Vzpomněl jsem si na slova
Pána Ježíše z Evangelia podle Matouše (5,25), kde Pán Ježíš říká: „Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud
jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a
byl bys uvržen do vězení."
Jednalo se tam o odpuštění
nebo o řešení dluhů.
Tato slova Pána Ježíše i
výzva švýcarské banky připomínají, že s konkrétním
časem je někdy spojena konkrétní šance. Tuto šanci člověk může využít, nebo
ne. Někdy ji nevyužije proto, že ji přehlédne a vůbec se o ní nedozví. Někdy ji
ale může nevyužít i přesto, že o ní věděl.
Jak je to možné?
Důvodů může být víc. Někdo
tomu třeba prostě nebude věřit. Jiný řekne: „Já si poradím sám, já to dědictví
nepotřebuji."
Ale důvodem může také
někdy být hluboké zranění, které poznamenalo vztahy a podepsalo se na stavu
člověka.
Od 8. prosince 2015
prožíváme omilostněný čas: Svatý rok milosrdenství. Když byl Svatý otec
František dotázán časopisem „Credere" na Svatý rok milosrdenství, mimo jiné
řekl: „Přišel mi na mysl obraz církve
jako polní nemocnice po bitvě; je to pravda - kolik lidí je zraněných a zničených!
Zraněné je třeba léčit, pomáhat jim, aby se uzdravili, a nikoli je posílat na
vyšetření cholesterolu. Myslím, že toto je chvíle pro milosrdenství. Všichni
jsme hříšníci, všichni si neseme nějakou vnitřní zátěž. Pocítil jsem, že Ježíš
chce otevřít brány svého Srdce, že Otec chce ukázat své milosrdné lůno, a proto
nám posílá Ducha: aby námi pohnul a abychom se vzchopili. Je to rok odpuštění,
rok smíření. Na jedné straně vidíme obchod se zbraněmi, výrobu zbraní, které
zabíjejí, vraždění nevinných těmi nejkrutějšími způsoby, vykořisťování lidí,
mladistvých a dětí; uskutečňuje se - dovolím si to tak říci - rouhání proti
lidstvu, protože člověk je posvátný, je obraz živého Boha. A tak Otec říká:
„Zastavte se a přijďte ke mně." Toto já vidím ve světě."
Drazí přátelé,
Svatý rok milosrdenství je
výzva: přihlaste se ke mně a získejte
dědictví, které je pro vás připravené v nebi.
Teď je právě ta veliká
šance, protože teď je zvláštním způsobem čas milosrdenství.
Sv. Faustyna zapsala ve
svém Deníčku tato slova Pána Ježíše: „Dokud
je čas, ať se utíkají k prameni mého milosrdenství, ať čerpají z krve
a vody, která pro ně vytryskla." A hned potom sv. Faustyna píše: „Ach, duše lidí, kam se ukryjete v den
Božího hněvu? Teď se utíkejte k prameni Božího milosrdenství." (Den.
847 - 848)
Využijme tento čas.
Získejme dědictví.
A povzbuďme k důvěře
také ty, kteří žijí kolem nás.
Oni
jsou také dědici. |
