Rychle letící milost

21. března 2025

"Ach, živote šedý a monotónní, kolik je v tobě pokladů. Každá hodina je jiná, takže šeď a monotónnost mizí, když se na vše dívám očima víry. Milost, kterou mám v tuto hodinu, se v další hodinu už nezopakuje. Bude mi dána další hodinu, ale už ne ta samá. Čas míjí a nikdy se nevrací. Co v sobě obsahuje, se nikdy nezmění, označuje to pečetí navěky." (Deníček 62)

Nestihnul jsem zaostřit, když nad mojí hlavou prolétla divoká husa. Na fotce zůstala rozmazaná silueta.

Je to jeden z nejčastějších způsobů, jakými se díváme na čas - jako na příliš rychle letící husu, jedoucí auto nebo běžícího člověka.

Sv. Faustyna nás slovy Deníčku inspiruje, abychom se na čas podívali jinak. Ne jak rychle běží, ale co v sobě má.

Není čas jako řeka, která teče před našima očima? Možná je jako voda, která stále něco nese na hladině, a možná je jako hladina, klidná a jakoby stále stejná.

Co je ale pod hladinou? Kolik všeho nám čas přináší a kolik v sobě skrývá Božích milostí?

Když se podíváme do hlubin obyčejné minuty, nejen že zjistíme, že každá je jiná, ale zjistíme také, že každá je jinak svatá milostí, kterou v sobě přináší.