25. května 2025
Mons. Pavel Konzbul, biskup brněnský
ustanovil kostel ve Slavkovicích poutní svatyní Božího milosrdenství.
Homilie biskupa Pavla Konzbula,
Slavkovice 25. 5. 2025
Ježíš říká v dnešním evangeliu svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ Biblické desatero se ve skutečnosti neskládá jen z holých zkrácených vět, jak je známe, ale potřebuje celkem 17 biblických veršů, a to už vydá za malé kázání. Není to jen souhrn zákazů, ale také příslibů. Není to práce s výčitkou, ale s Boží nadějí. Kdysi byl dokonce zvyk, který započali věřící ve Štrasburku, že před bohoslužbami společně desatero recitovali. To svědčí o tom, že si ho nejen vážili, ale že patřilo k jakési základní povinné výbavě křesťana – tak jako autolékárnička patří k povinné výbavě vozu.
Žijeme dnes v době, kdy se společnost snaží vytvořit etiku bez náboženství. A tak, když si do internetového vyhledávače zadáme pojem desatero, najdeme kromě biblického dekalogu třeba protikorupční desatero, rodičovské desatero či desatero zdravé výživy. Jejich autoři ale vlastně nedělají nic jiného, než že objevují objevené. Těžko ale můžeme v životě plout podle orientačních bójí, které si sami budeme házet před lodičky našeho života. Tak by se náš život změnil v příběh bludného Holanďana. Podle pověstí na něj námořníci občas narazí ve vodách kolem mysu Dobré naděje, jak se tam bezradně motá. Konečný směr, který následujeme podle kompasu, může být udán jen někým mimo nás.
Anglický spisovatel G. K. Chesterton prohlásil, že „člověk si musí být svou morálkou zcela jist z jednoho prostého důvodu: že pro ni jednou bude muset trpět.“ Kde můžeme čerpat onu jistotu? Asi ne ze světa kolem sebe, který se často snaží jít cestou nejmenšího odporu a vše vaří v „čarovném kotlíku relativizace“, ale v našem vztahu k Bohu. Jeden aforismus říká, že s morálkou se nikdo nedostane ke Kristu, zato s Kristem se každý dostane k morálce.
V okamžiku, kdy se do Boha zamilujeme, desatero pro nás přestane být důvodem k nářkům, že jeho zachovávání je příliš těžké, nebo k nadávání, jak je vše kolem zkažené a prohnilé, ale stane se nám zdrojem radosti. Podobně jako při hře, protože pouze podle pravidel si můžeme zahrát pořádně a vítězství i prohry nám mohou přinést radost a poučení. Jinak hra ztrácí smysl. A stejně tak je tomu i se zachováváním desatera.
Pozdrav P. Zbigniewa Bielase,
rektora poutního místa Božího milosrdenství v Krakově - Lagiewnikach
Vážený otče biskupe,
otcové pallotini, kustodi tohoto místa,
drazí ctitelé Božího milosrdenství.
V radosti z toho, že poutní kostel ve Slavkovicích byl ustanoven svatyní Božího milosrdenství,
cituji slova svatého Jana Pavla II., která pronesl při posvěcení baziliky Božího milosrdenství v Krakově-Łagiewnikách.
Vyjádřil tehdy přání, aby tento kostel byl vždy „místem hlásání poselství o milosrdné lásce Boží; místem obrácení a pokání;
místem slavení eucharistické oběti – zdroje milosrdenství; místem modlitby – vytrvalé prosby o Boží milosrdenství pro nás a celý svět.”
Ať je tomu tak i ve vaší svatyni.
Zasvěcení světa Božímu milosrdenství, které sv. Jan Pavel II. učinil 17. srpna 2002 v Łagiewnikách, se zapsalo také do dějin Slavkovic.
Právě zde se 12. června 2022 slovy této modlitby uskutečnilo zasvěcení České republiky Božímu milosrdenství.
Právě zde, ve Slavkovicích, po každé mši svaté svěřujete Bohu milosrdnému osud světa a každého člověka.
Ať je tato modlitba mostem milosrdenství, který spojí naše svatyně.
Jménem celé komunity svatyně Božího milosrdenství v Krakově-Łagiewnikách přejeme,
aby ve svatyni ve Slavkovicích byla rozněcována jiskra Boží milosti,
aby byl přicházejícím předáván oheň milosrdenství,
protože pouze „v milosrdenství Božím najde svět mír a člověk štěstí“.
S bratrským pozdravem a vyjádřením duchovní sounáležitosti
ks. Zbigniew Bielas
rektor a kustod svatyně Božího Milosrdenství v Krakově-Łagiewnikach
Slavkovice, 25. května 2025
